Tuesday, October 1, 2013

ம்ம் மனிதர்கள்

வேவு பார்க்கவென்றே சில புறாக்கள்
பூங்கொத்து சுமந்து வருகின்றன
வந்தவையெல்லாம் வருத்தத்துடன் திரும்பாமலிருக்க
நானிருக்கும் வேதனைகளைச் சொல்லிப் புலம்புகிறேன்
அய்யோ பாவமென
’உச்’சுக்கொட்டி உற்சாகமடைகின்றன
பேரன்பின் நதி நான்
மிதக்கும் கவலைகளில் புரிந்து கொள்
நான் அத்தனை அடர்த்தியானவள்
வெளிச்சங்கள் நடமிடும்
கருமிருட்டுக் காட்டுக்குள்
தேடிக் களைத்திடுமுனக்கு
ஆச்சர்யங்கள் இன்னுமிருக்கிறது....
ஆசுவாசம் கொள்!
இந்த இரவு விடியட்டும்

4 comments:

இராஜராஜேஸ்வரி said...

வேவு பார்க்கவென்றே சில புறாக்கள்
பூங்கொத்து சுமந்து வருகின்றன

அடடா..
தூது புறா
வேவு புறாவானால்
கஷ்ட்டம் தான் ..!

Unknown said...

புத்தாக்கப் புதினங்கள்,மிகவும் அழகு.நன்றி.

Unknown said...

Hi, I started to read your blog and All poems are too good.

In this poem, " Purakkal meant for gents? or you mentioned in general"

"Mithakkum kavalaikalil Purinthukol, Nan Adarthiyanaval" - Great Line and so natural.

Unknown said...

Hi, I started to read your blog; All poems are too good.

In this poem, "Mithakkkum Kavalaikalil purinthukol nan ethhanai adarthiyanaval" - So natural and beautiful Line.

&

Purakkal meant Gents here?..

வந்தது வந்தீங்க, வாழ்த்தோ வருத்தமோ சொல்லிட்டு போங்க!